Autor: Martin Doubrava, Datum: 20. 4. 2020
COVID -19 a náhrada škody
Od 12.03.2020 v České republice platí nouzový stav v souvislosti koronavirovou epidemií COVID-19 a dosud nikdy neaplikovaná právní opatření vedou k úvaze, zda ztráty, či újmy vzniklé při podnikání nemohly být nižší a zda stát postupoval správně při omezení podnikání a zda v některých oborech podnikání nemohl stát novou regulací postupovat jinak. Markantní je to např. ve srovnání se zahraničím.
Stát postupoval zpočátku podle tzv. Krizového zákona, jehož §36 , odstavec 41 výslovně určuje, že stát odpovídá za škodu způsobenou právnickým či fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními podle krizového zákona.
Podle tohoto právního předpisu tak zakládá odpovědnost státu za škodu bez ohledu na fakt, kdo zavinil škodu. Právně podle toho zákona platí, že i přestože opatření státu jsou správná, morálně bezvýhradně přijímaná, přesto stát za škodu odpovídá, pokud se rozhodne takto podle tohoto krizového zákona postupovat.
V zásadě tak pro uplatnění škody vůči státu postačuje to, že krizová opatření byla provedena, škoda podnikateli či firmě vznikla a že existuje příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vzniklou škodou.
Právně pak platí, že škoda co výše, za kterou stát odpovídá, není nijak omezená a nahrazuje se celá. Podnikatelské subjekty pak budou vystaveny jen nutnosti prokazovat, že se snažily škodu zmírnit jejím předcházením.
Akcentuji skutečnost, že český stát odpovídá za škody vzniklé podnikatelským subjektům vyhlášením krizových opatření, tedy nikoli pro vznik epidemie COVID -19, ale pro zavedená krizová opatření podle právní úpravy krizového zákona, který z pohledu státu asi neměl být pro aplikaci krizových opatření zvolen.
Český stát si toto zjevně následně uvědomil a pro prodloužení krizových opatření použil již odlišné právní úpravy, která odpovědnost státu limituje.
Toto nemění nic na tom, že podnikatelé , resp. členové statutárních orgánů korporací by při správě cizího majetku měli eliminovat vznikající škody a současně uplatnit nárok na náhradu škody a to nejpozději do 6 měsíců od dne, kdy se o škodě dozvěděli.
Poněkud chaotickým se bude jevit určením adresáta takového uplatnění nároku, kterým může být jak ministerstvo vnitra či zdravotnictví, či případně vláda a tuto problematiku je třeba přenechat advokátní kanceláři k přesnému vyhodnocení.
